Když si osobním rozvojem ubližujeme

Že bych se sebou měla něco dělat a začít na sobě pracovat mi došlo přibližně v roce 2013.  Začala jsem čistit své tělo a cítila, že to má efekt i na mé myšlení. Posléze jsem hltala všechny články o tom, co uvnitř sebe měnit a kde začít. Vyzkoušela jsem několik metod, Vždycky to přineslo kýžený výsledek a to bylo moc fajn. Pak jsem poznala a pochopila metodu JIH a můj životní pocit se začal neskutečně rychle měnit k lepšímu.

A znám mnoho lidí, kteří jdou podobnou cestou.  Ale někdy jsou zklamaní, že nevidí posun, někdy to jde pomalu, někdy jsou nadšení…

V tomto článku chci přinést jiný pohled pro první dva zmíněné případy. Tohle téma totiž řeším někdy i se svými klienty a je potřeba ukázat, co se může stát, když osobní rozvoj začneme chápat špatně.

Když za každou emocí budeme hledat nějaký blok nebo starý vzorec z dětství a navíc hledat, kdo se na nás podepsal, stáváme se obětí samotného rozvoje.

Už by to stačilo.

Osobní rozvoj tak, jak jsem ho znala dříve, mě vedl do minulosti a hledal příčinu především v mém dětství. Regresí jsem se nikdy neúčastnila, takže ponor mnohem dál jsem neznala. Velmi často se řeší postoj rodičů k nám a tam se hledá, proč jsme se cítili nemilovaní a ztracení. Ono by to šlo docela snadno, kdybych se sama nestala rodičem. Jaký je to nápor na psychiku, myšlenky a emoce jsem pochopila asi brzy po porodu, nejvíc však v devátém měsíci života mého syna, kdy se začal velice urputně prosazovat.

Prala jsem se se sebou a snažila se chovat tak, ať mu neubližuji svým chováním a starými vzorci. Nakonec jsem svým dětem dělala spíš poskoka a měla strach chtít něco pro sebe.

Je hrozný nátlak na rodiče v tom, aby byli dokonalí. Ale nejde o dokonalost. To hlavní, co potřebujeme poznat, je naše jedinečnost a hodnota a naučit se opírat o své vnímání toho, co je pro nás nejlepší.

 

Ale to je úkol každého, nemusí být zrovna rodič. Napojit se na lásku v sobě a od toho se odrazit. Omezit kritizující chod myšlenek a dát důvěru životu.

Na celé té cestě mi pomohlo přestat řešit minulost a nestavět na ní budoucnost. Pochopení toho, že v přítomnosti je všechno. A nejde jen o přítomný čas, ale i přítomný prostor. A v něm přestat řešit.

Protože když naskočíme na vlnu seberozvoje, nevšimneme si, kdy už to stačí a pak další a další emoci řešíme skrz to, co je na nás zase špatně. Při tom už není prostě co řešit, ale my se neustále pořád a pořád dokola obracíme na svou minulost a na své nedostatky. V tom nám prostě nemůže být dobře.

Schází nám všímavost toho, kdy už není v tématu co řešit a kdy je čas začít tvořit nové.

Ptát se sebe, jak to chci a co chci. Brát se jako bytost, která má svou energii a může tvořit život podle sebe bez hledání příčin u okolí. Jinak se pořád držíme v roli oběti. Nemůžeme vyrůst a dozrát. Pořád hledáme chyby.

Neříkám, že není nutné podívat se na příčiny našeho chování. Ale hledejme u sebe, v našem nastavení, v naší podstatě toho, s čím jsme sem přišli. Pak se i seberozvoj stane jednodušším. Budeme totiž řešit jen jednoho člověka a tím jsme my. Odpadne řešení celých rodů a nekonečné pitvání minulosti, která už není platná.

Vše se děje teď a naším úkolem je se sebou správně pracovat. Pochopit to, kde si ubližujeme svým myšlením. Jak uchopit to, co se nám děje a převést to do poznání a pochopení.

Tohle je totiž život. Děje se i se všemi situacemi. A našim úkolem je někdy ty situace jen projít, nechat blbou náladu odejít. Není potřeba vše hned obracet proti sobě.

Tak si dovolte být, pozorovat život. Přestat vztahovat vše na sebe a ztotožňovat se se vším, co se vám honí hlavou a co se děje kolem. Neberte zodpovědnost za to, co vám nenáleží. Prostě někdy jen buďte.

Pokud s přijetím sebe potřebujete pomoci – zamilovat se do sebe, svého těla, přijmout se takové, jací jste, připravila jsem pro vás afirmace, které vám v tom půjdou naproti. Naleznete je tady. Jsou vytvořeny vnímáním a stahováním informací toho, co právě potřebujete slyšet, pokud to s vámi rezonuje.

Přeji vám, ať i v osobním rozvoji nacházíte jednoduchost. Ať vás ezo svět nesemele, ale je vám jen pomocníkem. Ať dokážete rozeznat, co je vaše a co je zkušenost někoho jiného.