Hloubka a šířka terapie

Proč metoda JIH® přesahuje běžné pojetí práce s klientem

Když se řekne terapie, většina lidí si představí rozhovor mezi dvěma lidmi – terapeutem a klientem. Možná trochu slz, možná nějaké otázky a odpovědi. Možná i chvíle úlevy. Ale co když terapie může být mnohem hlubší a širší, než si vůbec umíme představit?

Metoda JIH (Jasné informace hned vnímáním emocí) pracuje úplně jinak než klasické terapeutické směry. Nepotřebuje „všechno pochopit“ hlavou. Není závislá na tom, kolik toho klient řekne, ani kolik toho sám ví. Terapeutka svým vnímáním a cítěním hledá příčinu vzniku celého problému bez ohledu na to, kde vznikl.

Hloubka: Tam, kde slova nestačí

Terapie metodou JIH® se dokáže ponořit velmi hluboko – až do úrovně buněčné paměti, prožitků tohoto života i dávných zkušeností duše, které si člověk s sebou nese, ale už si je vědomě nevybavuje. Tím, že terapeut pracuje v neutralitě – bez hodnocení a posuzování přijatých informací, dochází k narovnání všech negativních energií obsažených v dané situaci nebo příběhu.

Již po jedné terapii dochází k obnově života a ke změnám, které přinášejí úlevu a vyřešení choulostivých problémů, které člověk rád zametá pod koberec, ale nejvíc pálí.

Šířka: Nejde jen o jednoho člověka

Jedinečnost metody JIH® spočívá i v tom, že při terapii často nevnímáme jen jednoho člověka. Otevírá se celé jeho energetické pole – a s ním i energie jeho partnera, bývalého partnera, dětí, rodičů, kolegů nebo dokonce klientů, pokud sám podniká. Terapeutka cítí, jak na člověka působí prostředí, vztahy, očekávání, bolesti i iluze. Tyto energie se čistí, aby bylo lépe viditelné, co bylo skryto pod povrchem, kde mohly vznikat pouze domněnky a situace se tak může řešit efektivně bez negativních následků. Zároveň některé situace přirozeně vymizí ze života, protože neměly své opodstatnění v příběhu klienta.

V čem je to jiné?

Když člověk prochází terapií metodou JIH®, neděje se to jen na úrovni slov. Děje se to v energii, v těle, ve vědomí. A co je možná nejdůležitější – děje se to v souladu s duší člověka, s jeho jedinečností a podstatou, která je mu vlastní.

Tohle není “klasické povídání si o problému”. Je to hluboká, cílená a láskyplná práce, která má skutečný dopad na realitu. A právě proto má metoda JIH® sílu měnit životy.

Příběh z praxe

Dostala jsem dotaz na holčičku, která se projevovala hysterickými záchvaty. V realitě to vypadalo tak, že propukla v obrovský pláč z nějakého svého neúspěchu a pak jako když cvakne a byla v pohodě.

Její chování vzbuzovalo spoustu pocitů v jejím okolí. U učitelek v mateřské školce, kde dávají přednost respektujícímu přístupu k dítěti, to vyvolávalo pocity selhání, hledání příčin ve výchově či pocit neřešitelnosti a strach z reakcí dalších dětí. A je to pochopitelné. Jedna emoce může spustit ohromnou vlnu dalších, ve kterých se může ztratit i profesionál.

Holčička má další dva sourozence, je prostřední a všichni víme, že u druhorozených většina lidí uvažuje jako o dětech, které mohou mít nejméně pozornosti. Zároveň maminka pracuje a tak je sama na roztrhání a tyto výlevy holčičky jí akorát ještě více tahají do pocitů výčitek a vlastního selhání.

A teď se možná pustím na tenký led toho, co by se očekávalo: Holčička trpí nedostatkem mateřské lásky, takže maminka by si měla vyhradit čas jen pro ni, více se jí věnovat. Ale já v tom vnímám něco jiného. Vnímám obrovský tlak na jednu dospělou ženu, která dělá, co může. Zároveň si dovoluje žít nějakou částí to, co jí naplňuje, protože pracuje a chce se věnovat svému poslání. Jenže, i když sama ví, že práce jí dává možnost se realizovat, dokonce jí chrání před tím, aby se celá obětovala jen svým dětem a možná sama tuší, že práce je to, co jí drží při životě, je vystavována neustálému odsuzování ze svého okolí, protože když má děti, má jim věnovat veškerý svůj čas. Ale já jako terapeutka, která vnímá, vůbec v tom všem nepochybuji o její mateřské lásce.

Ale nikdo už se neptá – kolik hodin týdně pracuje? Je to opravdu tak odsouzeníhodné? Co muž? Podporuje jí dostatečně nebo se oba utvrzují v tom, jak je to těžké a nemožné zvládnout? Má možnost si žena ještě odpočinout, když je po třech porodech?

A co je skutečným uvědoměním?

Když není rozpor v energiích, pocitech, emocích – něco konám a jsem tady svou přítomností v tom, co dělám, neutíkám do pocitů, že bych měla dělat něco jiného a pocitu „určitě někdo trpí, protože nejsem k dispozici“, ani děti necítí rozpor. Nepotřebují zpochybňovat to, co se zrovna děje a mohou se klidně věnovat svým oblíbeným hračkám.

Když jako matka na sebe nebudu klást obrovské nároky v tom, že musím své děti všechno naučit, jinak si na to nepřijdou, když domácnost musí být dokonalá a nikdo to za mě lépe neudělá, tak ani dcera nemusí přehrávat tyto scénáře.

Život prostě obsahuje učení se, delegování, i čas pro sebe, jen tak být. A pokud děti dostanou prostor objevovat sami sebe a impulsy, které je vedou na jejich jedinečnou cestu, tak mají v životě vyhráno a k tomu všemu to maminka přežije.

Žena totiž není impulsem pro ostatní, nenahrazuje vnitřní motivaci něco konat nebo být dobrým člověkem. Žena je člověk. Bytost, která má právo naplňovat svůj život a u toho mít i rodinu. A když si to dovolí, může to vše krásně fungovat v harmonii, protože všichni členové rodiny si tak dávají svobodu a lásku.

Já vím, děti vyžadují péči. Taky mám dvě. Ale žádný extrém není dobrý. A to platí i v našich pochybnostech. A i děti mají ego a dokáží si vynucovat a prosazovat se. O to víc je fajn těmto extrémům předcházet a naladit se na to, že každý má právo na svůj život.

Co všechno se musí srovnat v energiích?

Rovná se energie okolí, které svou optikou naučeného, vidí problém v matce jako té, která vykonává svou aktivitu špatným směrem. Odsuzování, které žena může cítit a o to víc jí to vede do pochybností a pocitů selhání.

Rovná se energie matky, která sama sebe přehlíží skrze výčitky a nevnímá své vlastní potřeby.

Rovná se dítě, které má svou energii v hlavě a následně i reaguje na energii kolektivního vědomí podle toho, co se kolem ní odehrává. A místo toho, aby si užívalo přítomnost, odžívá energii dospělých a učí se skrze jejich postoje.

Rovná se energie muže, který kýve na realitu toho, že rodinný stav nemá řešení a musí se to vydržet, dokud děti neodrostou.

Aktivuje se energie urgence pomoci pro matku a řešení jejího zdravotního stavu a potřeby odpočinku.

Srovnáním energie do pravdy a lásky dochází k úlevě u všech zúčastněných, nastolení klidu, ze kterého přichází další možnosti řešení a nové myšlenky, které situaci celou posunou. Holčička pak nemá potřebu reagovat impulsivně a může objevovat život hrou.

Dopadlo to překvapivě nebo ne?

Asi záleží z jakého úhlu pohledu se na to podíváme a jaká přesvědčení uznáváme. Ale věřím, že kdyby tato terapie proběhla s dotyčnou ženou, tak by se jí velmi ulevilo a i s holčičkou by došlo k naladění se na novou vlnu. Protože z ní bude taky dospělá žena a nechce ustávat neustále odsuzování za to, co chce skutečně žít.

A takto pracujeme v metodě JIH®. Nejdeme po domněnkách. Jdeme pravdou a láskou. A to vyžaduje balanc a nadhled. A to často zachraňuje životy, protože v domněnkách a odsuzování často přehlédneme tu největší oběť celé situace. Znáte to: kdo nejméně křičí, potřebuje nejvíc pozornosti.

Pokud to s vámi rezonuje, vidíte se v tom, či vás napadá jiný příběh, ráda vám pomůžu, ať už formou terapie či dlouhodobé spolupráce.