Kde vzít životní sílu?

Život se tak koulí od průšvihu k průšvihu a vy byste to chtěli jinak. Ale pořád nepřichází ten moment, kdy jste ochotni udělat velkou změnu?

Každý to má jinak. Někdo potřebuje ke změně velkou životní ránu – vážnou nemoc, nemoc, havárii, rozvod a stanutí se samoživitelkou v případě žen. Někomu stačí jen své vlastní rozhodnutí, že život v tomto duchu stačil a je na čase jej změnit.

Nikdy jsem neměla pocit, že bych měla životní síly na rozdávání. Psychické propady byly běžný jev a radost ze života byla spíše sporadická. Obrovská změna nastala, když jsem porodila svou dceru a zažila tak porod, který byl naprosto podle mých představ s maximální možnou podporou okolí. Tehdy jsem zažila tři měsíce naprosté euforie a pocitů, že dokážu vše, co mi prolétne hlavou. A od té doby to tak prakticky je.

Jenže co když už rodit nechcete nebo vám život nenese žádnou větší příležitost?

Zamýšlela jsem se nad tím, kde člověk dokáže tu sílu vzít „jen tak“? Bez velkých třesků a šoků života?

V józe nás učili, že proto, aby se stal z introverta člověk harmonický, musí zažít absolutní extrovertnost. Extrém s extrémem vytvoří nulu, startovací čáru. Myslím, že ten bod nula je velmi zásadní. Já jsem si prožila ve svém životě díky zmíněnému porodu kompletní škálu emocí. Od propadů, možná i depresivních stavů až po pocity blaženosti. A to vytvořilo onen bod nula a mou možnost se chtít kdykoliv rozhodnout. Ale jak to udělat jen tak? V běžném životě?

Vnímám, že tím stavem je pocit smíření. Stav, kdy vše ve svém životě přijmu jako fakt. Jako skutečnost, kterou teď žiji. Bez obviňování druhých, bez pocitu viny vůči sobě. S pokorou, že vše má svůj smysl. Od toho se můžu odpíchnout a začít věci měnit. Ano, měnit. Smířit se s tím, co doteď bylo, přijmout to, ale neodevzdat se tomu.

Říct si: děkuji, přijímám, ale chci to jinak. Chci to pro sebe lépe, ba nejlépe jak to jen jde.

Jenže jak dojít k tomu smíření?

Smíření jde přes pochopení. Pochopení jde přes porozumění. Porozumění jde přes prožití.

Vidím velký smysl v tom život prožívat a naučit se svému prožívání rozumět. Vědět, co cítím, co si v sobě nesu. Umět to popsat a přinést si tím úlevu. To učím ve svém e-booku Průvodce k jádru svých pocitů, kde v 11 otázkách směřuji k rozkrytí svých pocitů a postojů. Každá otázka nabízí konkrétní odpovědi, které vznikly na základě práce se sebou samotnou i s klienty. Nemusíte tedy pracně vymýšlet odpovědi. Naučíte se sami sebe ptát, co se ve vás odehrává. Již to vede k velké úlevě a pochopení. A to může být odrazový můstek k velké změně. Bod nula, od kterého se dá odpíchnout, porozumět si a pak vědět, co chci jinak a lépe. Lépe pro sebe. V pravdě a lásce.