Poslední dobou čtu na sítích spoustu příspěvků o tom, jak druzí chválí své děti, maminky, přátele za to, že tady jsou vždy pro druhé a pro sebe nikdy nic nechtějí. Jak mají zlaté srdce, pro druhé se rozdávají a sami jsou tak skromní, že nic nepotřebují.
A mě vždycky trochu zatrne a říkám si, ať se tato realita promění a i ti se zlatým srdcem začnou s láskou jednat i k sobě.
Když jsem porodila děti, tak jsem chtěla, aby měly neustálý kontakt, cítily lásku, neměly překážky na své cestě. Ale tím, jak jsem piplala děti a nechtěla konflikty a chtěla, aby se všichni měli dobře, tak mi začalo unikat spoustu věcí. To, že moje konání nemá hodnotu, protože všichni jsou přece tak úžasní a snaží se, nedělají chyby a jen já jsem ta, co musí všude přidat a dát ještě víc. Setrvávání ve starých nastaveních situací a nepotřeba změny vedly ke stagnaci, která už byla nevyhovující.
A když přišla pomoc, tak jsem jí nemohla přijmout, ale zase přidat někde jinde.
Když jsem chtěla něco pro sebe, přišly pocity viny, že bych přece měla dát pozornost zase ostatním.
Jenže my máme něco, co potřebuje rovnováhu a co reaguje na naši psychiku a tím je tělo.
Díky tomu, že jsem začala objevovat svět energií a našeho myšlení, tak jsem měla silný nástroj k tomu, začít svůj život přetvářet. Rozpoznávat, co je iluze a jak má život ženy opravdu vypadat, aby nedopadl nemocí a nebo jiným problémem.
Díky čemu se ty nevyhovující programy začaly ukazovat? Tím, že jsem chtěla něco pro sebe. Že jsem chtěla funkční a smysluplné podnikání. Protože dokud nic nechceme, máme pocit, že vše je v pořádku.
Buď jste vypnutí a nic vás nezajímá a nebo jste velmi emotivní, zoufalí, vyděšení a vzteklí. Dožadujete se pochopení z druhé strany, ale zároveň nevěříte, že se vám ho dostane. Nevěříte, že vztahy mohou být funkční, že ten druhý se někdy přidá a máte pocit, že jste na všechno sami.
Když se dáte s láskou na první místo, tak nemůže nikdo trpět, protože láska proudí všude. Když dáte ostatní před sebe, očekáváte lásku od ostatních a to je ego a rozum a prostor pro obrovské hry, znevažování, ponižování nebo naopak nadřazování se, že jste lepší než ostatní.
Já myslím, že ne. Žijeme ve světě, kde si můžeme vybrat z široké škály možností. Od negativních záležitostí až po snový život. A je dobré znát svou hodnotu a nenechat si ubližovat skrze to, že zde dokážeme být i pro druhé.
Jedno je ovšem jisté. Je to práce na sobě. Objevování, míření energie tím správným směrem a budování víry, že to ve svém životě můžu mít.
Investovaná energie tímto směrem, se vám vždy vrátí v tom nejlepším pro vás.