Staré vzorce chování

Zařekli jste se, že nikdy nebudete používat směrem ke svým dětem stejné věty jako vaši rodiče? Ale když se vás zmocní vztek a začnete moralizovat, slyšíte slova, která byste nejraději neslyšeli? Jak je to možné a jak z toho ven?

Mám na to docela šílenou teorii.

Když se stanete rodičem, jen těžko si do té doby dovedete představit, jak náročné je vychovat člověka, který se bude cítit milovaný a zároveň bude i schopný a charakterní člověk v dospělosti. Neustálá konfrontace chování dítěte se svými pocity je mix, který vytahuje naučené chování hlavně tam, kde nechcete.

Jak to vzniká?

Dítě se narodí ženě, která už je ošlehaná životem. Bojí se, jestli se svým chováním zavděčí všem, jestli se zavděčí všem i její dítě a bere za to zodpovědnost. Má pocit viny z toho, že porod nebyl podle jejích představ a protože vychází ze svých ublížení, bojí se, že to samé ublížení prožije i její dítě. Protože ví, jak to bolí na těle, na duši. Je bezmocná, když by měla být důsledná a je zoufalá, když její prosby nejsou vyslyšeny. Má strach, že když zakročí, její dítě se bude cítit ukřivděné. Chce mít vše dokonalé a tak je plná vzteku, že věci nejsou a nejdou podle plánu. Vytváří na sebe tlak toho, co by měla a jak by měla.

Při tom vůbec nevnímá sebe. Kontroluje dítě a kontroluje svět kolem sebe, aby věděla, jak má vypadat a jak by se s dítětem měla chovat, co se od ní požaduje.

S dítětem je to jedna nová situace za druhou. Jako matka musíte být pružná v reakcích, nesmíte si zvyknout na to, že máte něco zmáklé. Jak něco zmáknete, přijde něco nového, takže nemáte od změn klid.

A kde se tedy berou staré vzorce?

Spousta těch situací je nových, neohmataných a tak nezbývá ženě, která neustále kontroluje, zkontrolovat si, jak se tehdy chovala její máma nebo někdo jiný. Jak to vyřešila, jak se zachovala. Takže jako dospělá se vrátí do emocí a do energie doby, kdy to prožívala jako malá holka. Je to takový návrat v čase. A protože většina není odpoutána od minulosti a nevěří, že by ji mohli hodit jen tak za hlavu a vzít si z ní jen zkušenost, neustále se do ní vracejí a opírají se o to, co znají. A to většinou bolí.

Jde to jinak?

Cesta je být sama sebou. Vnímat se a mít ráda nejen děti, ale i sebe. Děti se totiž učí žít v tomto světě a tak naskakují na nadřazenost. Zkouší, co ještě vydržíme. Taky vnímají, kdy mají za své chování zodpovědnost a kdy je to jen zodpovědnost matky. A když je matka zodpovědná za chování dvou, tak je na to sama. Když vnímáte sebe a navíc neodbíháte myšlenkami do jiných časů a míst, neznamená to, že se nenaštvete, ale naštvete se jasně, s hranicemi, bez nutnosti zoufalství a beznaděje. Nebudete muset ubližovat slovem, ale dokážete konkrétně říct, co se vám nelíbí.

Učivo je to asi na celý život. Ale čím víc si budete jistá, že jste parťáci, kteří jsou jedineční a to, co je mezi vámi, je vaše, tak to musí fungovat. Učíte se spolu žít a projít životem v nových zkušenostech, tak chtějte život i výchovu nově a ne postaru.

Když si uvědomíte, že nejste samy sebou, řekněte si: „To nejsem já, nechci to tak. A hotovo.“ A ono to odejde, protože to není vaše. Klidně se můžete do té situace vrátit i zpětně a navnímat si pocity, které jste prožívaly, zvědomit si je a představit si, zda by to šlo jinak.

A abych vám pomohla od všech tíživých pocitů, které vám brání sebe vnímat jako plnohodnotnou bytost i vedle vašeho dítěte, připravila jsem pro vás akci kurz Láskyplně pravdivá máma a k němu zdarma e-book Peníze, protože když vaší hodnotu snižuje to, že zrovna do domácnosti nepřinášíte dostatečný obnos peněz, taky to není ideální a promítá se to do partnerského vztahu. A mít správně nastavenou hojnost ve své energii, je důležité i ve výchově.

Přeji vám, aby výchova pro vás byla příležitostí se učit a mysl vám do učení nezasahovala znevažováním a ponižováním sebe sama. S láskou ke všem maminkám a dětem, Nikola.